Puno

Pondělí se v Punu se děsně vleklo. Dopoledne jsme se otočili na ostrovech Uros, kde si nás vzal hned do parády prezident toho “našeho” ostrova. Každý zdejší ostrov má svého prezidenta. Asi by jej měli nazvat spíš hlavou rodiny, ale prezident zní líp. Jasně. Ta rodinka si pak turisty pěkně po dvojicích rozebere a odvede do narafičených příbytků. Následuje příběh o ruční výrobě nachystaného zboží (jen nevím proč jsou ty dečky všude stejné) , psí oči a odchod oškubaných turistů na připravenou rákosovou loď. Samozřejmě za další poplatek....

Tak tohle jsme nedali. Ani to první a natož tu 20ti minutovou vyjížďku kolem mini ostrůvku. Zato jsme se krásně natáhli na rákosu a podřímali na hřejivém slunku. 

Vlastně jsme se těšili až odsud vypadneme. 

Jenže to nekončilo. Přejezd k dalšímu ostrovu, tentokrát s jídlem a pitím. Vše 10x dražší než v nedalekém Punu. 

Zpestření zařídil Jenda, když se na lodi začal kvapně plácat po všech kapsách a s panikou v očích povídal něco o mobilu. Jo měl ho. Ale na jiném ostrově - vypadnul mu z kapsy jak jsme si dávali tu famózní siestu. Náš průvodce cinknul prezidentovi,ten jej během chvíle našel a dovezl nám jej na druhý ostrov. 

Puno není moc hezký, dali jsme si oběd a pak vyfuněli na blízkou stráň v domění že jdeme k soše Manco Capaca (zakladatel Incké říše).

 Sochu jsme nějakou záhadou minuli a vystoupali ke kapličce asi 200m nad městem. Nemohli jsme to udýchat. Přeci jen atakujeme hranici 4tis mnm. Co budeme dělat v horách?

Odpoledne jsme se dovlekli na na bus a vyrazili na noční přesun do Amazonie. 

Čekala nás 650km dlouhá cesta. Nějak jsme si s tou přípravou snad poradili....