Ve stínu Sabancaya

Budíček v šest ráno, balení a příprava na dosud nejnáročnější výstup našeho putování.
Musíme nabrat 1.200 výškových metrů na mimořádně krátkém a exponovaném úseku. Čím dříve vyrazíme, tím příjemněji se půjde. Zdejší slunce je neúprosné.
Ale od začátku.
Bazén. Oni jej vypustili! Jaká škoda, ranní koupel škrtáme.
6:30 nabíráme (snad) pitnou vodu z termálního pramene a nastupujeme výstup směr Cabanaconde.
Úchvatné výhledy spolu s trochou nostalgie a vědomím, že sem se nejpíše již nikdy nepodíváme umocňuje sílu okamžiku.

Koník vyrazil jak když mu pod patama hoří, ostatní se loudají maximálním tempem vzhůru abychom se kolem 13h potkali na horní hraně kaňonu.
Byl to mazec. Ušli jsme 3km a nastoupali 1.2km. Poslední hodina byla jako ve výhni.
Rychle jsme si dali sváču a vyrazili do Cabanacone.
Asi jeden blok od náměstí slyšíme troubit autobus, který se chystal k odjezdu do Chivay. Poprosili jsme řidiče aby na nás 5min počkal, rozdělily se úkoly na balení a sprint do původního ubytování pro uschované věci. Jo! Valíme do Chivay a nad námi dýmá vulkán Sabancay, aby nám odpověděl na otázky odkud jsme včera slyšeli hřmění.

Chivay je fajn. Rychle jsme se ubytovali a vyrazili do nedalekých sirných lázní La Calera, kde jsme si dali zasloužený relax.

Zítra bychom se rádi přesunuli do Puna (Titicaca). Ale bude to s přestupem kdesi na Altiplanu. Tak uvidíme.