Peru 2019

Moc děkujeme našim rodinám a partnerkám, kolegům v práci i kamarádům za neskutečnou podporu, která byla základním pilířem naší cesty. Bez ní by se to neobešlo. DĚKUJEME!!! Závěrem se omlouváme za poněkud neuspořádané příspěvky a občas chybějící fotografie. Vše jsme psali z mobilu a většinou s katastrofálním připojením. 

Poslední výletní den jsme se vydali do rezervace Paracas vzdálené asi 100km od Icy, kde přespáváme.  2hodinový výlet lodí za tu cestu stál. Pozorovali jsme lvouny, tučnáky a nádherné útesy poseté nekonečnými ptačími koloniemi.  Cestou zpět jsme přibrzdili ve vinarství Tacama abychom se něco dozvěděli o zdejším víně. Odskákal to  chudák pan taxikář, protože pátou hodinu, na kterou jsme byli domluveni že nás odveze zpét do Icy, jsme nezvládli. Dost se zlobil a chtěl peníze za čekání. Ty jsme mu nedali, tak se sebral a odjel. Na druhou stranu, těch předchozích 15 SOL za 9km cestu sem vůbec nálo nebylo... V neděli ráno frčíme do Limy. Začíná návratový maraton. 

Úterý, 11.6. Po pondělním večírku s Cartaviem je ranní budíček o šesté za trest. Před sedmou vycházíme hledat spoj směr Catac a dále do údolí ledovce Pastouri kde se nachází gigantické květiny Puya Raimondii. Odsud pěšky nedotčenou krajinou přes hory do vesnice Catac a zpět do Huarazu. Plán na 2-3 dny. Žádné cesty, žádní lidé. Výzva.  Motorizovaně jsme se dostali až k kontrolnímu stanovišti NP Huascarán a dál již jen po svých. Asi 4km pokračujeme směrem do průsmyku podél gigantických kytek a následně stáčíme pampou do nedalekého sedla (4620). Počasí je pěkně divoké. Za horami se vytvořily obrovské mraky a postupně všude kolem nás prší.  Jako zázrakem je po dobu výstupu, který byl mimochodem zatraceně náročný (každý táhneme min. 5l vody), se nám bouřky a deště vyhýbají. Z vedlejšího průsmyku se ozývá hřmění a na horách slota.  Netěší nás to. Stanovat za bouřky v Pampě 4.600m není ničí sen. Volíme tedy průsmyk, který je aspoň trochu obklopen ...

1. Den pondělí, 3.6. Budíček ve 4:30 byl krutý. Vyhrabali jsme se od Emilia a kolem 5:30 jsme stopli dálkový autobus, který nás svezl do Yungai. Tam se na nás hned nalepili taxikáři a řidiči kolektiv. S jedněmi jsme se domluvili na odjezd v 8ráno do Vaquerii. V osm nic, ve čtvrt na 9 jsme urgovali čas odjezdu, výmluvy na to, že žádné další pasažéry nemá nezabíraly. Chtěl tedy víc peněz. To jsme mu nedali. Vyrazili jsme. Jenže ne do Vaquerie, ale po Yungai kde další půlhodinu sháněl aspoň nějaký náklad a lidi. Konečně jedeme směr Llanganuco a Vaqueria. Po asi hodině jízdy mu vzadu něco upadlo a otevřely se dokořán zadní dveře dodávky. Ani si toho nevšiml. Museli jsme na něj zavolat. Krátká oprava a cesta šla už dobře. Tři hodiny poskakování po krkolomné cestě až do průsmyku 4.800m, kde jsme měli krátkou zastávku a stihli vidět viskačy - obdoba činčil. Jsou vzácné.  Při klesání nám přes cestu přeběhlo něco jako kamzík. Okmažitá brzda, řidič a další dva pasažéři vyskákali...