Puya Raimondi, vrtkavé počasí, adios Cordiliery

června 13, 2019

Úterý, 11.6.

Po pondělním večírku s Cartaviem je ranní budíček o šesté za trest. Před sedmou vycházíme hledat spoj směr Catac a dále do údolí ledovce Pastouri kde se nachází gigantické květiny Puya Raimondii. Odsud pěšky nedotčenou krajinou přes hory do vesnice Catac a zpět do Huarazu. Plán na 2-3 dny. Žádné cesty, žádní lidé. Výzva.

Motorizovaně jsme se dostali až k kontrolnímu stanovišti NP Huascarán a dál již jen po svých.

Asi 4km pokračujeme směrem do průsmyku podél gigantických kytek a následně stáčíme pampou do nedalekého sedla (4620). Počasí je pěkně divoké. Za horami se vytvořily obrovské mraky a postupně všude kolem nás prší.

Jako zázrakem je po dobu výstupu, který byl mimochodem zatraceně náročný (každý táhneme min. 5l vody), se nám bouřky a deště vyhýbají. Z vedlejšího průsmyku se ozývá hřmění a na horách slota.

Netěší nás to. Stanovat za bouřky v Pampě 4.600m není ničí sen. Volíme tedy průsmyk, který je aspoň trochu obklopen kopci.

Kolem 16h stavíme stany, začínáme vařit a už je to tu. Setmělo se a sněhová vánice na sebe nenechala čekat. A v tomhle si venku vaříme rýži.

Vykosil jsem, ale jídlo ve stanu zahřálo. Do osmi mastíme karty a pak spát. V půl třetí ráno mě budí asi hodinová vychřice kdy se jen modlím aby to stan vydržel. Mazec.

Vydržel.

Středa, 12.6.

Slunce začalo loupat ledovou krustu stanů někdy kolem půl deváté ráno. Obloha vymetená a my vstáváme do poměrně větrného rána.

Po snídani balíme a vyrážíme na pochod nádhernou pampou s neskutečnými výhledy. Cíl: Catac, nebo spíše se mu příblížit.

Kolem poledne sestupujeme k cestě vedoucí údolím a po dalších 7km jsme se kolem 16h utábořili na krásném místě u jezera. Měli jsme velmi pohodový den plný neskutečných scenérií Černých i Bílých cordilier rámovaných všudypřítomnými horskými plesy.