Santa Cruz

června 09, 2019

1. Den pondělí, 3.6.

Budíček ve 4:30 byl krutý. Vyhrabali jsme se od Emilia a kolem 5:30 jsme stopli dálkový autobus, který nás svezl do Yungai. Tam se na nás hned nalepili taxikáři a řidiči kolektiv. S jedněmi jsme se domluvili na odjezd v 8ráno do Vaquerii. V osm nic, ve čtvrt na 9 jsme urgovali čas odjezdu, výmluvy na to, že žádné další pasažéry nemá nezabíraly. Chtěl tedy víc peněz. To jsme mu nedali. Vyrazili jsme. Jenže ne do Vaquerie, ale po Yungai kde další půlhodinu sháněl aspoň nějaký náklad a lidi. Konečně jedeme směr Llanganuco a Vaqueria. Po asi hodině jízdy mu vzadu něco upadlo a otevřely se dokořán zadní dveře dodávky. Ani si toho nevšiml. Museli jsme na něj zavolat. Krátká oprava a cesta šla už dobře. Tři hodiny poskakování po krkolomné cestě až do průsmyku 4.800m, kde jsme měli krátkou zastávku a stihli vidět viskačy - obdoba činčil. Jsou vzácné.

Při klesání nám přes cestu přeběhlo něco jako kamzík. Okmažitá brzda, řidič a další dva pasažéři vyskákali ven a začali ta zvířata honit po horách. Po dvaceti minutách neúspěšného nahánění jsme pokračovali dál. V poledne jsme byli na místě a konečně vyrazili na trek Santa Cruz.

Dnes jsme šli asi 9.5km - 3hod a utábořili se kolem 16h u krásné horské říčky. Koupačka, večeře a v půl šesté jsme se zavrtali do stanů. Ochladilo se na 5stC.

V noci přišel krátký déšť.

2. Den

Vstáváme do zamračeného rána. V klidu posnídáme, sbalíme a kolem 10h vyrážíme na nejspíše nejtěží etapu pochodu. Čeká nás asi jen 12km, ale také přechod sedla Punta Union - 4.750mnm. Takže 1km převýšení. Cesta začíná podél krásného potoka do stále více uzavírajíciho se údolí. Po asi hodině chůze se cesta stáčí vlevo do serpetin mířích k sedlu.

Po další hodině a půl Jenda zjišťuje, že ztratil klobouk, tak se pro něj vrací. Za 3/4 hodiny dorazil totálně vyčerpaný. Ale s kloboukem. Musel seběhnout hodně daleko a tam jej sundat pastevci z hlavy, který si jej už přivlastnil.

Následuje nekonečné, neskutečně vyčerpávající stoupání. Zdravotní problémy na sebe nenechají dlouho čekat. Záda, kolena... no, bývávalo lépe.

Cestou nám krátce sprchlo, před vrcholem zase krupky. Mraky letěly obrovskou rychlostí.

V sedle jsme kolem 16h, unavení, ale štastní.

Následuje 2hodinový sestup do tábora, rychlá večeře a v osm šipka do spacáku.

3. Den

Vstáváme do slunečného rána. Dnes nás čeká nějakých 5km s relatkvně malým převýšením.

Takže pohodový den. V klidu posnídáme a vyrážíme kempovat pod Alpamayo. Cestu si užíváme a rekaxujeme.

Po postavení stanů jdeme mrknout k jezeru Arhuaycbicha kam dorážíme akorát s přicházejícím stínem. Následuje prudké ochoazení, večeře a parička karet. V 9jdeme spát. Stany už namrzly.

4. Den

Relax? Jak kdo. Jenda s Martinem B. se rozhodli strávit den odpočinkem na sluníčku, koupáním v nedalekém ledovcovém jezeře a celodenní pohodou.

My s Koníkem jsme nabalili batohy pouze nezbytnými věcmi a v 10h vyrazili vzhůru k Alpamayu. Jasně že ne až nahoru. Nemáme nutné vybavení, jen kam to půjde. Asi 3 hodiny jsme stoupali nepřehledným a místy dost nestabilním terénem - kamennou morénou, až k ledovci. Tam už se šlo krásně. Došli jsme do výšky 5083mnm a usoudili jsme, že nám to stačí. Na pokračování by byly vhodnější mačky a další horolezecké doplňky. Přecijen, na tom ledovci člověk uklouzne jen jednou.

Dali jsme sváču, postavili jsme tu dva sněhuláky (zajímavý že to dosud nikoho nenapadlo, asi každý stoupá s klapkama na očích a uzavřenými myšlenkami) a mastili zpátky. Po 3h odpoledne jsme dorazili dolu. Unavení. Ale ještě nám zbyly síly a vykmitli jsme se vykoupat k jezeru.

Připojujeme pár fotek z výstupu.

5. Den

Nekonečný pochod. 14 km sestup do posledního tábora Llamacorral (3.750m). Cestou míjíme dva krásné vodopády. V údolí se volně pasou koně a dobytek. Nádhera.

Docházíme před 16h. Večeře, karty a spát.

6. Den

Návrat. Sestup 900 výškových metrů na 10km trasy podél neustále dospívající říčky živené nádhernými vodopády. S klesající výškou nastupuje bujnější vegetace, otravný hmyz a polední výpal. Kolem 14h docházíme do Cashapamp. Odsud colectivem do Caraz, pozdní menu a dalším colectivem do Huarazu kam přijíždíme za tmy.