Peru 2019

Vedro, vlhko a strašná bolest v uších. Sestup ze 4tis m do 300m jsme celkem slušně zaspali a to se projevilo praskáním v uších a bolestivým dorovnáváním tlaku 10min po dvanácté.  Na nádraží nás odchytil Carlos a po 2hod vyjednávání jsme vyrazili pro peníze na 4denní výlet do džungle. Taxíka k bankomatu nám zajistil Carlos s tím že na nás počká a hodí nás zpět k němu. Nehodil. Peníze jsme vybrali a taxík byl v čudu. A my ani nevěděli adresu nebo násev hotelu. Natož Carlosovo jméno.  Poslední záchvěv naděje - fotili jsme si jeho heslo na wifi a z něj si odhadli jméno hotelu, kde měl Carlos kancelář. Kancelář se všemi našimi věcmi. Taková amaterská chyba!  Naštěstí to heslo opravdu obsahovalo jméno hotelu a řidič tuk-tuk jej znal (ten hotel, ne to heslo :-)). Nic jsme nenechali náhodě. Do supertěsné dvoumístné tříkolky jsme se narvali všichni čtyři a vyrazili směr hotel.  Pak to šlo ráz na ráz a v 9h jsme valili na autobus směr deep-jungle. Zvol...

Pondělí se v Punu se děsně vleklo. Dopoledne jsme se otočili na ostrovech Uros, kde si nás vzal hned do parády prezident toho “našeho” ostrova. Každý zdejší ostrov má svého prezidenta. Asi by jej měli nazvat spíš hlavou rodiny, ale prezident zní líp. Jasně. Ta rodinka si pak turisty pěkně po dvojicích rozebere a odvede do narafičených příbytků. Následuje příběh o ruční výrobě nachystaného zboží (jen nevím proč jsou ty dečky všude stejné) , psí oči a odchod oškubaných turistů na připravenou rákosovou loď. Samozřejmě za další poplatek.... Tak tohle jsme nedali. Ani to první a natož tu 20ti minutovou vyjížďku kolem mini ostrůvku. Zato jsme se krásně natáhli na rákosu a podřímali na hřejivém slunku.  Vlastně jsme se těšili až odsud vypadneme.  Jenže to nekončilo. Přejezd k dalšímu ostrovu, tentokrát s jídlem a pitím. Vše 10x dražší než v nedalekém Punu.  Zpestření zařídil Jenda, když se na lodi začal kvapně plácat po všech kapsách a s panikou v očích povídal něco...

Budíček v nekřesťanskou hodinu (4:15) přinesl své ovoce. O hodinu později jsme přistoupili do projíždějícího busu Cuzco-> La Paz a frčeli k hranicím. Čekali jsme rušný braniční přechod plný šmeliny, nekonečného trhu a najednou jsme se ocitli v moderním terminálu, plně zabezpečeným a na zdejší poměry až sterilním. Ale i to mělo své bolístky. Nebylo kde vyměnit Bolivianos. Nakonec nám pomohl konduktér a vyvedl nás z celnice k indiánce, která měnila peníze. Optali jsme se, kolik je vstupné na Tiwanaku, kolik stojí cesta zpět, něco přičetli a věděli jsme že potřebujeme 200 Bolivianos. Pokračovali jsme k rozcestí na Tiwanaku a pak asi 1km k pyramidám. Všechno šlo jako na drátku, dokud jsme se nedozvěděli cenu vstupného. 100 BOL/os. Jenže my měli dohromady je. 200 BOL. Kde se stala chyba? Konduktér přeci říkal cenu 15 BOL/os....  A ta se nakonec ukázala správná. Jenže jen pro místní. Tak jo. Vyměnili jsme dolary a vyrazili za památkou. Krása. Ve 2 odpoledne jsme už by...

Dnešní den byl ve znamení putování Altiplanem. Ukázalo se, že z Chivay do Puna nic nejezdí. Museli bychom zpět do Arequipy a zde koupit jízdenku do Puna což je směrem na Chivay, ale asi 100km před Chivay je rozcestí směr Puno. Poprosili jsme tedy o jízdenku k tomuto rozcestí (Potahuasi) s tím, že pak budeme zkoušet štěstí a něcho chytneme směrem Puno. Cesta byla nádherná. Sabancaya (5.976m) nám “pšoukla” na pozdrav a už jsme stáli uprostřed Altiplana a dumali co bude dál. Před rozcestím byla řada stánků a páchnoucích záchodků a jinak nic. Sem tam zastavil kamion na odpočinek, autobus s turisty na WC a to bylo vše. Ale to okolí! Z jedné strany vulcán El Misti, z druhé strany šesti dalších aktivních sopek a všude nekonečný prostor. Rozdali jsme tedy karty a čekali až pojede něco kolem. Po šesté partičce jsme nastoupili do luxusního autobusu a jeli do Julliacy. Tam končil. Akorát jsme chytli další bus směr Puno a kolem páté večer jsme vystoupili na břehu ...

Budíček v šest ráno, balení a příprava na dosud nejnáročnější výstup našeho putování. Musíme nabrat 1.200 výškových metrů na mimořádně krátkém a exponovaném úseku. Čím dříve vyrazíme, tím příjemněji se půjde. Zdejší slunce je neúprosné. Ale od začátku. Bazén. Oni jej vypustili! Jaká škoda, ranní koupel škrtáme. 6:30 nabíráme (snad) pitnou vodu z termálního pramene a nastupujeme výstup směr Cabanaconde. Úchvatné výhledy spolu s trochou nostalgie a vědomím, že sem se nejpíše již nikdy nepodíváme umocňuje sílu okamžiku. Koník vyrazil jak když mu pod patama hoří, ostatní se loudají maximálním tempem vzhůru abychom se kolem 13h potkali na horní hraně kaňonu. Byl to mazec. Ušli jsme 3km a nastoupali 1.2km. Poslední hodina byla jako ve výhni. Rychle jsme si dali sváču a vyrazili do Cabanacone. Asi jeden blok od náměstí slyšíme troubit autobus, který se chystal k odjezdu do Chivay. Poprosili jsme řidiče aby na nás 5min počkal, rozdělily se úkoly na balení a sprint do...

(21.5.) Cesta z Arequipy do Cabanaconde byla úchvatná. Pět hodin ve starém vyhrkaném buse uteklo jako voda a to hlavně díky neskutečným scenériím. Štěstí nám přálo a tak jsme krátce před příjezdem zahlédli jak si nedaleká sopka odfoukla oblak tmavého dýmu.  Ubytování v Cabanaconde bylo více než skromné. Zdi z překližky, rozpadlé postele, chybějící žárovky a záchod jen na jednom ze dvou pokojů.  Ráno (22.5.) jsme vyrazili pro zásoby, posnídali místní sýr s houskou a v 9hodin vyrazili na 4hodinový sestup ze 3.400mnm někam ke 2.200mnm - na dno jednoho ze tří nejhlubších kaňonů planety - kaňonu Colca.  Sestupová pěšina se klikatila zaříznutá ve stěně, přímo pod námi bezedný sráz se sotva popsatelnými výhledy.  Velice náročný sestup jsme zakončili koupelí v Rio Colca a následně jsme se ubytovali v nedalekém kempu Gloria vesničky San Juach.  (23.5.) Ráno bylo bolavé. Sotva jsme chodili, do schodů se vlekli bokem protože jinak to nešlo a ze zbytků si...